Čekání na novou nahrávku prachatických bylo, pravda, poněkud delší, což se dá říct i o sepsaní této recenze, ale časté koncertování a nezpochybnitelný status domácí legendy, udrželo senzory v pozornosti, takže na GRIDE se během těch necelých pěti let rozhodně nezapomnělo. Kapela kromě personálních rošád stihla vydat i dvě splitka (s LAHAR a LYCANTHROPHY) a v polovině minulého roku i dlouho očekávanou dlouhohrající placku „Horizont událostí“.

Rukopis nových členů sestavy se na jejím výsledném provedení samozřejmě projevil, ale své základní rysy si GRIDE ponechávají i na novince. Patnáctka zuřivých manifestů přináší tradičně výbušnou a opět až do maximálního možného extrému zahnanou hc/grind/crust směs. Ba co víc, snaha o přímočařejší vyznění, než nabídla techničtěji pojatá deska „Tanec bláznů“ z roku 2003, možná tvorbu kapely vrací o nějaký ten rok zpátky, ovšem celkovému vyznění současných GRIDE to nijak neškodí. Úplně první dojem z alba byl však lehce rozpačitý anebo řekněme, že mi aktuální podoba Jihočechů oproti minulosti přišla tak trochu uhlazenější, a ehm, jednodušší. Samozřejmě, že svému napomohlo jeho značně přímočaré vyznění, ale jakmile si těch bezmála dvaadvacet minut (což je mimochodem dvojnásobek délky „Tance bláznů“) takříkajíc posluchačsky sedne, tak už v žádném případě nelze přehlédnout, že GRIDE se i přes výše uvedené posunuli o (jestli výrazný, to nechám na každém z vás) krok vpřed a to i navzdory zpřehlednění struktury jednotlivých skladeb. Ty opět doslova září pod jasem výtečných Čertových bicích, do jejichž úderů, kterých střídání v závratné rychlosti posluchač místy přestává vnímat, se pak svým přesným frázováním trefuje křikloun Iny, bez jehož barvy vokálu si GRIDE snad ani nelze představit. Z jeho úst promlouvají opět výborně zpracované texty, které se snaží jít hlouběji pod povrch a které bych rozhodně nedoporučoval studovat důkladněji, pokud zrovna nejste příliš radostně naladěni.

Zvuk z moravského studia Shaark lze označit jako nejlepší, který kdy GRIDE měli. Možná právě precizní krystalická produkce tak trochu otupila undergroundové ostří skupiny, což stále evokuje onen uhlazenější dojem z novinky. Na každý pád však „Horizont událostí“ představuje jednu z nejlepších a nejextrémnějších tuzemských nahrávek loňského roku a dokazuje, že tato momentálně pětice neztratila nic ze své nasranosti a nespokojenosti. A rozhodně se to neděje „Nenápadně, bez rámusu“, jak praví název jednoho z patnácti výborných kusů.